I když se setkáváme s názorem, že bydlení/žití na venkově se v oblasti občanské vybavenosti srovnává s venkovem, není tomu tak. Není úmyslem vyjmenovávat a porovnávat rozdíly, neboť jsou mnohé pochopitelné a vyplývají z charakteru obcí, složení obyvatel, bydlení, možností apod.

Jedno srovnání se ale nabízí. Jestliže se na vsi nic neděje (dvě tři zábavy, plesy to nezachrání), najdou se nespokojení reptalové, ale aktivní jedinci a organizátoři se hledají jen těžko. Mnozí zalézají do svých ulit a svět o nich neví.

Pak je tady Komunitní škola při ZŠ, která vybízí k využití volného času, a nabídka je opravdu rozmanitá a cenově přijatelná, zejména ve srovnání s městem. Dokonce vítá podnětné návrhy na nové aktivity, neboť na prvním místě je vždy přání zájemců a pak možnosti, tj. získávání lektorů.

Komunitní škola funguje pátým rokem a pohled zevnitř je trochu rozpačitý. Pestrá nabídka aktivit a kurzů „u nosu“ a zájem o ně se potichu vytrácí. Kurzy se obsadí, ale ne všichni je dokončí a díky tomu některé zanikají, jako např. cvičení pro ženy a zumba.

„Kde je zakopaný pes?“

Jsou to peníze, nedůslednost v docházce, nespokojenost, pohodlnost, jiná očekávání? Jestliže však někdo zaplatí kurzovné a pak se nepřinutí k pravidelné docházce, částečně první důvod popírá. Asi si neuvědomuje neseriozní přístup vůči ostatním i lektorům. Kurzovné nelze vybírat po hodinách (ani v zaměstnání nedostáváme hodinovou výplatu).

Je třeba si především uvědomit, že Komunitní škola není žádný dráb, který Vás k něčemu nutí, ale je tu pro Vás, a tudíž záleží jen na Vás, jak se o ni budete „starat“. Všichni si musíme uvědomit, že co jednou zanikne, těžko se obnovuje/oživuje.

Ludmila Kociánová, koordinátor a předseda sdružení